Diamant
Aby mohl být mineral zařazen mezi drahokamy, musí splňovat několik kriterií, musí být průhledný, dostatečně tvrdý a především dostatečně vzácný. Jelikož diamant bezezbytku všechna tato kriteria splňuje, stojí právem na vrcholu mezi drahokamy.
Lidé už od nepaměti diamanty obdivují a ty jsou obklopovány různými mýty a pověrami, které vznikaly už ve starověku. V antickém Řecku se jim také říkalo úlomky padlých hvězd nebo také slzy bohů, které dopadly na zem. Aby řekové dostatečně vyjádřili jeho tvrdost, začali jej nazývat “adamas”, tedy nepřemožitelný. Dnešní název je od tohoto výrazu odvozen a proto diamant. První zmínky o diamantech se dočteme v nalezených dokumentech, sepsaných indickým filozofem, který žil asi 300 let před naším letopočtem, a z knihy vyplývá, že už v té době existoval čilý obchod s dimanty a že musela být placena i daň z obratu za každou provedenou transakci. Indie také byla až do 18.století jediným dodavatelem diamantů.
Diamant je nejtvrdší přírodní nerost (mineral), z chemického hlediska se jedná o čistý uhlík C, stejně jako grafit, ale vykrystalizovaný v jiné krystalické mřížce, v kubické soustavě, díky čemuž je zařazen na nejvyšší 10 stupínek Mohsovy stupnice tvrdosti, přičemž rozdíl v tvrdosti mezi 1 – 9 stupněm je 140ti násobek, stejně jako mezi 9 – 10, tj. mezi korundem a diamant je také 140ti násobek tvrdosti.
Diamant tvoří krystaly oktaedrického, dodekaedrického nebo krychlového tvaru. Vznikl v zemské kůře působením vysokých teplot a tlaků, a následným prudkým ochlazením, čímž se vytvořily krystaly. Přestože byl diamant podrobně zkoumán, podmínky jeho vzniku jsou stále zahaleny tajemstvím.